EL HAYZ PROJECT

Historie českých průzkumů egyptské Západní pouště

 

Zájem Českého egyptologického ústavu FF UK o pozdně římské lokality v západní poušti započal v roce 2003, kdy zde působila první expedice, která mapovala oblast El-Héz, tedy severní část oázy Bahréja. Vedle rozsáhlé archeologické koncese v Abúsíru zde získal Český egyptologický ústav FF UK v Praze (ČEgÚ) v roce 2003 povolení k výzkumu. Na období 2003 – 2005 se podařilo zajistit ze soukromých českých zdrojů prostředky k vyslání tří expedic na průzkum oázy. Poté podpořila výzkum v této oblasti Grantová agentura ČR (GA ČR č. 404/06/0513, Výzkum egyptské Západní pouště). V následujících letech byly řešeny dílčí otázky v projektech podpořených GA UK. V roce 2012 na dosavadní výzkumy navázal projekt Vnitřního výzkumného záměru (VVZ) Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením doc. Musila ve spolupráci s ČEgÚ (PRVOUK) spolu s pokračujícím projektem GAUK č. 3920/12.

 

Bír Šovíš

 

Lokalita patří k nejrozsáhlejším sídlištním celkům v oáze El Héz; zahrnuje nejen sídlištní objekty a zemědělské aktivity, ale představuje i centrum lokální keramické produkce a přípravy stavebního vápna. Výborný stav dochování domu 1 a 3 umožňují průzkum jak celkové dispozice a členění domů, tak jejich konstrukčních prvků.

Výzkum domu 3 probíhal v roce 2007.Vznik osídlení v Bír Šovíš lze na základě sběrů i výzkumů klást již do prvního století, resp. do jeho druhé poloviny. Existence sídliště a pohřebiště je doložena i ve 2. stol. (amfory, lampy). Největšího rozsahu dosáhlo osídlení ve 3. a 4. století po Kr. (do této doby lze také datovat odkryté stavby a pece). Oproti jiným sídlištím však osídlení pokračovalo ještě v 5. a na počátku 6. století, kdy pravděpodobně končí.

 

El Ríz

 

Rozsáhlou lokalitu na sklonku 30. a ve 40. letech minulého století částečně zkoumal Ahmed Fakhri a tým Z.Hawase. Pevnost El Ríz, pocházející ze 4. století po Kr., se nachází v blízkosti pramene Ain Ríz. Posádka, která tuto pevnost obývala, byla součástí vojenské jednotky římské armády, jejíž jméno dosud neznáme. Měla dohlížet na odvádění tributů z celé oázy, mezi její povinnosti patřil i dohled nad obchodem s údolím Nilu i dalšími oázami a ochrana místních obyvatel před útoky pouštních kmenů.Jedná se o jednoduchou pevnost bez nárožních fortifikačních prvků, nejméně o dvou stavebních fázích. Kolem pevnosti, na rozloze větší než 10 hektarů, nalézáme osídlení městského typu a zbytky obdělávaných ploch, západně od pevnosti pak pozůstatky velké lisovny včetně skladovacího zázemí a severozápadně i tzv. místodržitelský palác (o interpretaci charakteru objektu není rozhodnuto). Blíže k pevnosti leží také nevelká kaple s dochovanou freskou s motivem ukřižovaného. Západně a severozápadně od pevnosti se na vnějším okraji lokality rozkládají nekropole. Ty pokračují také za moderní silnicí, která celý areál dnes uměle rozděluje. Dominantu druhé části tvoří pozůstatek volně stojícího kostela sv. Jiří, postaveného z nepálených cihel a vzdáleného od pevnosti ca. 500 m severně, a kolem něj četné vstupy do hrobek. Sv. Jiří je jediným dobře dochovaným křesťanským kostelem v Západní poušti; pochází z 5.–6. století n. l., některé studie kladou jeho vznik až do 7.–8. století. V literatuře je zmiňován také klášterní komplex, jehož součástí údajně bazilika sv. Jiří bývala. Komplex s názvem Dér el-Ras se má nacházet jižně od kostela.

 

Manaváry

 

Nezbytná podmínka pro přežití, voda, byla zajišťována důmyslným systémem tzv. manavárů. V oblasti přibližně 1 km jižně od pevnosti i na některých dalších lokalitách byla zdokumentována jejich rozsáhlá síť .

 

Centenarium Qasr Masúda

 

Necelý kilometr jižně od pevnosti Ríz stojí dobře dochované malé opevnění zvané Qasr Masúda, Jde o tzv. centenarium, postavené z nepálených cihel na skalnatém pahorku. Půdorys stavby je takřka čtvercový, délka stran činí 18×18,5 m. Kolem cisterny na vodu, umístěné ve středu pevnosti, se rozkládalo 13 místností, z nichž některé mají ještě dochované hliněné podlahy. Je vysoce pravděpodobné, že Masúda plnila funkci hydreumat – pevnůstek střežících zásoby pitné vody.

 

Ain Chabata

 

Ain Chabata se nachází v jižní části oázy El-Héz a bylo zde na ploše o rozloze 2 ha dokumentováno osídlení z doby římské. Na několika okolních kopcích se navíc rozkládají pohřebiště (skalní hrobky), na západ od sídliště síť manavárů. Na počátku 90. let 20. století byla Chabata částečně prozkoumána inspektorátem Egyptské památkové organizace v Bawiti.

 

Ain Gomma

 

Zaniklé sídliště se rozkládá východně od okraje současné vesnice. Oproti ostatním lokalitám zde byly při konstrukci domů užity ve dvou až třech základových řadách hrubě opracované kameny. Vlastní stěny měly pak ustálenou podobu z nepálených cihel.

 

Gard el-Sheikh

 

Pohřebiště ležící nedaleko stejnojmenné vesnice dnes vykazuje desítky vykradených hrobů a je datováno do doby římské.

 

Tabla Amun

 

Nedaleko pramene Ain Tabla Amun nalézáme pozůstatky dalšího ze sídlišť. Jeho celková rozloha je asi 2,3 ha. Jde o pozůstatky přibližně 20 malých domů z nepálených cihel. Na západ a na sever od sídliště se nachází rozlehlý komplex skalních hrobek a menších hrobů.

 

Bir Ain Naga

 

Lokalita byla objevena díky hlubokým rýhám, provedeným těžkou mechanizací v moderní době. Nalezená keramika naznačuje, že osídlení zde kvetlo především ve 4. a 5. století po Kr. Severozápadně od sídliště leží pohřebiště – několik vykradených skalních hrobek a menších hrobů.

 

Tahuna

 

Tahuna pravděpodobně souvisí s pramenem Ain Ríz. Podle snímku z dálkového průzkumu země vystupuje zdivo z pouštního písku minimálně na pěti místech. Lze předpokládat, že jsou nestejného stáří. Pro přehlednost byly jednotlivé shluky zdiv pracovně očíslovány.

 

• Tahuna 1: Poměrně dobře dochované pozůstatky minimálně dvou domů, nedaleko nichž se nacházejí tři vápencové žernovy na lisování oleje.

• Tahuna 2: Plocha s větším počtem z písku vystupujících zdiv, ležící pouze o několik desítek metrů severněji od Tahuny 1. Také zde z písku vystupují koruny zdiv několika domů nejasného stáří.

• Tahuna 3: Poloha zásadně větší a složitější než ostatní. Nachází se blíže k pevnosti a osídlení v El Rízu. Jedná se o pozůstatky velkého, složitě strukturovaného sídelního objektu z nepálených cihel s oblými rohy. Svou formou připomíná bloky středověkých městských domů v Qasr Dáchla i jinde.

• Tahuna 4: Pozůstatky zděného holubníku, kde jednotlivá hnízda pro ptáky představují keramické nádoby zazděné v několika řadách nad sebou do stavbičky kulovitého či kuželovitého tvaru.

• Tahuna 5: Část těchto zdiv může patřit ke klášternímu komplexu, který údajně stával někde v sousedství kostela sv. Jiří.

 

Pohřebiště

 

Skalní suk, zhruba napůl cesty mezi Bír Šovíšem a Ai Chabatou, který byl použitý jako pohřebiště. Viditelných je ca. 8 vstupů do jednotlivých, již vykradených, hrobek. Nečetný archeologický materiál svědčí o pozdně římském či raně středověkém datování této nekropole. Na rozdíl od všech ostatních dosud dokumentovaných nekropolí se tato nachází poměrně daleko od osídlených ploch.

 

Lokality sledující staré komunikace při jihovýchodním okraji oázy

 

Komunikace, spojující sídelní lokality s dalšími sídelními celky a umožňující fungování obchodu a správy lze vysledovat za použití dálkového průzkumu země či důkladnou prospekcí krajiny. Trasy některých z nich lze alespoň rámcově odvodit z osídlení krajiny v tom kterém období. V roce 2010 tak byly zdokumetovány některé body v krajině, kterým lze přisoudit určitou roli v komunikační síti této oázy, potažmo i Západní pouště v určitých časových obdobích.

 

• Lokalita č. 1: Pravděpodobně se jedná o přirozenou geologickou záležitost, formálně připomínající skříňkový hrob.

• Lokalita č. 2: Ojedinělý nález pozdně římské či byzantské amfory

• Lokalita č. 3: Především nález poloviny tzv. ovčáckých nůžek. Další nalezené zlomky keramiky pocházejí z více druhů nádob a lze je přiřadit k pozdní době římské či byzantskému období egyptských dějin.

• Lokalita č. 4: Zde nalezené artefakty patří hned k několika dějinným periodám – pozůstatky tří beduínských obydlí (kamenné kruhy po obvodu stanů; kamenná industrie upomíná na epipaleolitické osídlení oblasti a četné keramické zlomky spadají do některého z období starších dějin Egypta).